úterý 5. června 2018

Studený vrch - PMR štafeta

Jen kousek za Prahou si lze užít parádní víkend. My se tentokrát zúčastnili s OMT táborníky PMR štafety a výlet podle not Bůčka (Wořech Praha) jsme si perfektně užili my i děcka, která se snámi na tuto akci vydala. Cílem výletu se stal Studený vrch a jeho malebná rozhledna



Den první


Vlakem jsme se vydali z Pražského hlavního nádraží do Všeradic. Původní předpoklad účasti 12ti dětí se nám ztenčil na 6, které skutečně dorazily až k vlaku a pokračovali dále do neznáma. Vláček jsme jen tak tak stihli, protože labirint chodeb a zrovna perfektně nefungující cedule proměnily odjezd v drobnou hru na schovávanou. Jasně, Krtek jasně říkal, že to vepředu na tabuli bylo napsáno, ale kdo má čas minutu před odjezdem jít koukat do hlavního vestibulu na cedule? Nikdo! A kdo hledá ten najde.

My jsme stihli jak první vlak ve kterém začala zábava nic netušících dětí, které se bavily jako o každém jiném výletě. Praktikantka Markéta se stala terčem střelby do koše a cesta utíkala jak voda v nedaleké Berounce.

Z pohodlného CityElefant jsme přestoupili do klasiky, která vandr dělá vandrem. Vlak, který skutečně dělá ty zvuky, který vlak dělat má. Tudum, tudum, tudum.... Zkrátka paráda


Chvilku drncání, správných tudum, tudum a my vystupujeme ve Všeradicích, kde začíná naše pěší část výletu. První kroky dělají dětem radost, směřujeme do nedaleké cukrárny na zmrzlinu, ale co se dá dělat, zavřeno a nejméně hodinu to nebude jinak.  Nevadí, otáčíme se na podpatku a pokračujeme v naší trase, kterou vede modrá turistická značka. První kroky jsou fajn, stoupání tak akorát, asfaltku brzy střídá příjemná travnatá cesta, a jdeme blíže k lesu. 





Horké poledne je v lese pohodové a my se postupně prodíráme cestami tak, abychom se vyhli všem silnicím, které jsou součástí turistických tras.  Já, protože si rád lovím kešky, musím z jedné této pohodlné cesty na chvilku odbočit a vydávám se na vrchol kopce jménem Stožec (605m.n.m.). Prvotní mírné stoupání mizí a předemnou je krpál jako.... :D však víte... Zatímco děti jdou schované pod stromy, průběžně se stříkají repelentem proti hmyzu a doplňují vrstvu opalovacího krému, já sám sobě nadávám, proč? Opravdu ta jedna keška stojí za to? Stojí! Brdy jsou nádherné! Cestou potkáváme mnoho turistů, zdravíme se a bavíme se o tom odkud kam... fajn lidi vždy zpříjemní už tak hezký výlet.

Cesta ubíhá a my se pomalu dostáváme k místu, které nás táhne celou dobu jak magnet: Studený vrch (660 m.n.m.). Stojíme pod kopcem a posledních pár kroků a troška metrů převýšení nás dělí od cíle prvního dne. Přidává se k nám Luciáš, která dovezla zásobu vody a vše co je zbytečně těžké na tahání v batohu.

600m tolik chybí na vršek kopce. Už jen kousíček o kterém děti slyšet nechtějí, ale nakonec všichni jdeme a za odměnu si užíváme pohled na rozhlednu, která na nás postupně vykukuje.

Nadšení dětí i naše je veliké a pomalu hledáme kde to zapíchneme a odpočineme si po 11km dlouhé cestě. Zde nám děcka ukazují jak rychle dokáží dobít baterky. Zatímco dospěláci s rozvahou vážíme každého pohybu, děcka se otrkávají a hrají hry

Po krátkém odpočinku se vydáváme na dříví, pro večerní opékání buřtů a hromadu máme během chvilky opravdu velikou. Čas letí a blíží se 19. hodina, kdy začíná PMR štafeta. Postupně vyrážíme s dětmi na rozhlednu a čekáme, kdy naše stanoviště přijde na řadu. Zájem dětí v čekání rychle opadá, ale stanoviště hájíme a brzy slyšíme první účastnníky této akce v našem dosahu.



Vysílání je v plném proudu a západ slunce na sebe nenechá dlouho čekat. Je velká škoda, že v dáli je krajina v oparu a i nedaleký hrad Karlštejn nevynikne v krajinném rázu.

Čas letí, PMR štafeta končí a jde se na buřty. Určitě chcete vidět fotky nějakého luxusně opečeného :D smolíííík upečte si svůj :) . Jídlo snědené, místa na spaní připravená a nezbývá než  pro dnešek popřát krásnou dobrou noc



---------------------------TIME TO SLEEP-------------------------------

Den druhý



Ráno začíná pošmournou oblohou. Děckám se z vyhřátých spacáků nechce a protože je neděle, nikdo je z nich netahá.

Kdo chce vstává, kdo chce leží dál, ale nakonec jsme všichni na nohách a radujeme se z nového dne. Na kotlíku se vaří gulášovka, děcka si užívají další pohledy z rozhledny a následně se dozvídají co to je mapa... Ano klasická papírová mapa a buzola.


 Po vyčerpávajícím výkladu a praktické zkoušce se dokončuje úklid noclehu a všeho co ponás zůstalo ležet a je čas vydat se na další cestu, tentokrát na vlak, který v 15:07 odjíždí z 11km vzdálené Dobříše.

Cestou se stavíme u zdroje vody v nedaleké studánce pod Studeným vrchem. Voda teče pomalu a my krátíme čas debatou s nocležníky, kteří zde přespávali a stejně jako my se chystali na další dlouhou cestu.








A protože čas se stává naším úhlavním nepřítelem, jdeme co to dá kupředu. Volíme trasu co nejvíc zelení, nohy nám za to jistě ještě dnes děkují, šlapat asfalt je přeci jen větší zátěž a pro děti obvzlášť.





Nakonec však přichází radost a my míjíme ceduli Dobříš a to znamená, že necelé 3km nás dělí od vlaku.

Byla to trochu námaha, ale nakonec jsme všichni v pořádku k vlaku dorazili, za 2 dny jsme si dali přes 22km do nohou s bágly na zádech. Zavysílalo se v rámci PMR štafety a protože jsme si to zasloužili, měli jsme hotel s miliony hvězd nad hlavou!

Všechny fotky lze najít v době zveřejnění na odkazu https://photos.app.goo.gl/ZDAa0P6DajdHhC5c2


V tomto psaní se moc nezmiňuji o keškách tak alespoň navnadím, proč se na tuto cestu vydat a i některé kešky hledat



Děkuji za Vaší pozornost a těším se na další psaníčko, které bude jisto jistě z treku na Slovensku, kde jsem si vybral velkmi turisticky opomíjené pohoří Vtáčník. Pokud si nás medvěd nedá k snídani, bude to určitě zajímavé psaní :).

Váš Kokřík

Žádné komentáře:

Okomentovat