neděle 11. září 2016

Nejvyšší hora ČR Sněžka- první výstup

Poslední týden prázdnin nás zlákaly Krkonoše a jejich nejvyšší hora Sněžka 1602m.n.m. Plánování trasy bylo vcelku jednoduché a již od počítače nám bylo jasno, že to stoupání bude opravdu náročné nejen na nohy a protože to byl náš první výstup nad 1400 m.n.m., bylo těžké odhadnout co nás vlastně čeká. O čem Vám dnes povíme? O výletě, který jsme si užili jedním slovem ÚŽASNĚ. Byla to fuška, ale bylo to SUPER.
Náš cíl byl začít cestu na Sněžku co nejdříve a protože z Prahy to je kus cesty, vzali jsme jako rozumný kompromis odjezd v 6 ráno. Ano je to brzy, ale příjezd do Pece se nám povedl již lehce před 9 ráno. Chladnější ráno, jasná obloha, nic nebránilo vyrazit na cestu.

Pokud za sebou nemáte ani jeden výstup, jako jsme neměli my, hned na úvod dám několik rad. V Peci pod Sněžkou, odkud jsme se na vrchol vydali, je několik parkovišť. Určitě se snažte jedno z nich využít, policie zde dává aktivně botičky pokud parkujete "špatně". Nesnažte se za každou cenu šetřit, parkoviště dál od trasy na Sněžku opravdu nestojí méně a všechny parkoviště Vás vyjdou na 125 Kč za celý den. Jen z těch vzdálenějších se víc projdete stejně jako my.


Pec pod Sněžkou

9:00 Parkoviště Zelený potok
Ranní pohled na Pec pod Sněžkou je úžasný. Nám se povedlo vychytat perfektní počasí a to dodalo našemu putování hodně energie i odhodlání.

 Jak se dostat z Pece pod Sněžkou na Sněžku je jednoduché. Stačí zvolit některou z cest a nutno podotknout, že každá má něco do sebe. Nejsnazší a nejjednodušší je lanovka, potom jsou další cesty třeba podél lanovky, přes Růžohorky, přes Luční boudu... Cest je hodně.

Slyším dobře, že Vám tady jedna cesta chybí? Ano je to tak, jednu cestu na Sněžku jsme neuvedl a to zcela záměrně! My jsme po ní šli a i Vás nyní zveme na tuto procházku malebným Obřím dolem. Ano náš první výstup na Sněžku byl trasou přes Obří důl, která je označena za nejtěžší trasu výstupu (jak jsem se dozvěděl až poté co jsme si jí prošli), ale také jako trasa s nejkrásnějším výhledem do okolí.

Od parkoviště Zelený potok se vydáváme přes celou Pec až k parkovišti o kterém jsem mylně předpokládal, že bude nejdražší, protože je nejblíže lanovce. Tato procházka nám dovolila shlédnout místní stavby, přečíst několik zajímavých reklamních plátků a také to nejdůležitější, poznat místo, kam se jistě musíme ještě ten den vrátit. Prodej zmrzliny, přímo na cestě, které se nemůžeme vyhnout. Tomu se nedá odolat. Cesta Pecí je taková zmatená. Chodníky? Chvilku jo, po chvilce zmizí a jde se po silnici.Situaci zachraňuje to, že i řidiči aut jsou zmatení a tedy jezdí velmi pomalu .

My se přes Pec dostali až k lanovce, odkud se napojuje trasa do Obřího dolu, kterým jsem se rozhodli vydat. Stojíme před budovou lanovky a máme jasno! Čeká nás necelých 800m převýšení


Vyrážíme na cestu, stát a přemýšlet nad tím co je daný nemá smysl. Chceme nahoru a to se samo neudělá. O společnost při naší cestě se žádá řeka Úpa a bezpočet malých vodopádů, kterými je zkrášlována a které potkáváme opravdu často


Míjíme Boudu Máma, po chvilkové chůzi pozastavení u sochy panny Marie v Obřím dole. Cestou k první zastávce jen tak tak míjíme místo, které stojí za vzpomínku. 

Památník Karla Kaviny

Karel Kavina, leč původem Pražák ze Smíchova, byl velkým milovníkem přírody, profesorem na Českém učením vysokém i děkanem na Vysoké skole zemědělského a lesního inženýrství. Mimo mnoha záslužných publikací se zasloužil velkou měrou o vznik KRNAP a ochranu tamní flóry.

Po krátkém zastavení u památníku Karla Kaviny přicházíme k místu zvanému: Bouda v Obřím dole. Dáváme si na posilnění pivečko, děti limonádu a zmrzlinu. Příjemně jsme si popovídali s majiteli Boudy v Obřím dole a získali mnoho informací, které ani cestou na informačních tabulích není vidět.

Po krátké, posezení pokračujeme pohodlnou cestou a libujeme si jak perfektně se nám cesta povedla naplánovat. Počasí nám zatím přeje a cesta neklade odpor naším krokům.





Vesele pokračujeme dál, ale stále očekáváme, kdy přijde stoupání. Zatím jsme toho moc nenastoupali a přitom jdeme ne zrovna krátkou dobu. S postupem času se však začíná situace měnit, kopec se nám zvedá před očima a my po stále užší cestě přicházíme k místu Kovárna v Obřím dole. Je to místo, kde nedaleko je místo pro odpočinek pod stříškou. Dříve zde horníci hledali drahé kamení, později se zdě těžila měď a arzenik a dnes? Dnes již z kovárny mnoho nezbylo a že zde bylo v letech 1952-1959 vykutáno zhruba 7km šachet? Naštěstí není na rázu krajiny poznat. Nezapře se, že už na první pohled je vidět, že lidé tady museli mít velmi drsné podmínky nejen na práci, ale i na běžný život bez ohledu na to zda to bylo před 50 nebo 500 lety. A k naší cestě nutno podotknout, že tady již bylo jasné, že kopec jsme našli
 



S přibývajícími kroky nám sice docházeli síly, ale ten pohled do krajiny. Ten nám dával sílu jít dál... Ta touha chtít vidět víc, ale motivace? Stále je vrchol značně výše než jsme my. A protože na ten vrchol chceme, musíme si máknout. 


Ale pozitivní myšlení nám říkalo co půjde vidět víc?

 A my krok za krokem věřili, že půjde víc.Krok za krokem od Kovárny jsme se dostali k Vodárně pod Sněžkou  a zde, po krátké obhlídce jsme pokračovali dále do kopce.... nebylo to už moc daleko od vrcholku... Je to okamžik, kdy se dostáváme z Čech do Polska.
To si tak jdete po cestě a vlastně najednou kukáte hele Polsko :) Cestou byla nějaká cedule, ale nic co by trklo do oka na první pohled. Pro nás dobrá zpráva, jsme ve 2/3 cesty ! A kde je náš cíl?

Zcela nečekaně se to dá označit jako "Na kopci" a představa dalších kroků do kopce nás po současném výšlapu nenadchla. Co nás nadchlo bylo pár polských kešek a my si je museli ulovit :) takový relax před tou cestou. Až sem jsem si říkal, kolik lidí to na Sněžku, nebo ze Sněžky jde... teprve tady se objevil ten správný očistec! 
Samotná procházka polskou stranou byla značně přelidněná a následný výstup na Sněžku?


Ale jedno se musí nechat. Sice jsme posledních pár km šli krokem. Tempem, který určoval vždy někdo před námi se zastávkami na místech, které si všichni vybrali, ale krok za krokem jsme do stali až na vrchol nejvyšší české hory Sněžky. Jasně má jen 1602m.n.m. ale i tak je to paráda. Víte, že stojíte tam, kam většina Čechů nezamíří jinak než prstem po mapě při hodinách zeměpisu na základní škole.

Vím, že normálně psaná část pokračuje za fotkami, ale dnes změna. Ze Sněžky jsme se svezli dolu lanovkou za krásných 440 Kč (2 dospělí jedno dítě - pes a druhý prcek zdarma) a trasou, kterou jsme již popsali se od lanovky dostali zpět k autu. A na zmrzlinu jsme nezapomenuli, jako vždy míchaná nezklamala :) Z cesty na Sněžku mám mnoho minut videa, ale než se jej naučím zpracovat, bude krajina zahalená sněhem a já sotva zjistím jak na to. Fotky dříve, ale i následující Vám popíší vše tak, jako kdyby jste šli s námi. A kam půjdeme dále? To se již brzy dozvíte na našich FACEBOOKových profilech.


Závěrem:
Doporučeno pro kočárek: Rozhodně NE!
Doporučeno celoročně: NE!
Doporučeno pro děti: ANO!

Otázka k zamyšlení:
Jsou cestou toalety???? : Nikdo neví proč nejsou, ale dojděte si dokud jsou lesy! Na kopci to fakt nepůjde mimo Polské Boudy a samotného vrcholu (prostory lanovky). 





























Žádné komentáře:

Okomentovat