čtvrtek 20. srpna 2015

Zpátky do Prokopáku

aneb co se nakouslo, to se musí sníst!

Nedělní výlet nám přerušilo počasí a tak jsme se vyzbrojili trochu lépe a dnes jsme mohli zdolat již započaté. Co může nabídnou výlet, který jsme absolvovali po připravených cestách? Bez bloudění a improvizování? Tento výlet nabídne to nejlepší co můžete v Praze potkat. Nejbáječnější výhled na Prahu, který jsme zatím našli. A tentokrát předem říkám, že kočárek nebude občas vhodným doplňkem, ale k tomu se dostaneme...

Výletní team jsme dnes doplnili o Ivušku, která speciálně za našimi výlety dorazila až z Moravy a užila na vlastní kroky kudy jsme šli. Stejně jako vždy jsme i tentokrát plánovali podle kešek a výsledek? 11 nálezů, 11,7 km a báječné dojmy.

Prošlá trasa: GOOGLE MAPY

Radlický hřbitov

Naše cesty začaly na stanici metra Radlická a kroky směřovaly hned k první kešce, která ve svém popisu nese mnoho zajímavých informací, ale místo jako takové již k historii tolik neřekne. Po nalezení kešky, věnované Baráčníkům v Radlicích, ve Výmolově ulici jsme se vydali po trase dále do kopečka až k Radlickému hřbitovu. Hřbitovy po Praze jsou velmi udržované a tento nebyl výjimkou. Cestou ke hřbitovu jsme se pohybovali po silnici částečně i v zákazu vjezdu, ale i auta se zde pohybovala. Cestou jsou i koleje, kudy jezdí vláček, proto opatrně na ratolesti a mazlíčky. Pro kačery dobrá zpráva, u hřbitova je k nalezení jedna keška. 

Radlice - Konvářka

My si užily rozhled do okolí, obešli hřbitov a po cestičkách zabloudily do uliček Radlic. Díky četným zkratkám, které zde jsou k nalezení nebyl problém rychle zdolat mnoho ulic a dostat se za naším cílem, kterým byla viniční usedlost Konvářka, která se dochovala z 15. století. Viniční usedlosti zda byly ještě další 2, ale ty se již do dnes nedochovali. Ulice radlic jsou příjemné a dobře schůdné.

A místy se najdou i zajímavé skvosty, které nepotkáváme denně.

 Při toulkách radlicemi nás velmi zaujaly nejen novodobé stavby, které vynikají svým provedením potřebným pro začlenění do svahu, který je značně příkrý. Někdy musíme vyfotit stavby z nějakého pod kopcem, protože z vrchu fotečky moc nevypovídají o rozdílných výškách, které jsou mezi ulicí a vchodem do domu.

Určitě doporučujeme sledovat jak jsou řešené stavby ve svahu až se vydáte dále do divočiny. 

Ctirad

Z Radlic jsme se vydali do přírodní památky Ctirad. Tuto cestu s kočárkem? Kokřík všemi deseti pro, ale ostatní ať rozumně posoudí zhruba 50m převýšení během pár metrů pohybu vpřed (neriskujte, kousek dál určitě bude schůdnější cesta)

.Když jsme se vyšplhali tím šíleným krpálem přišla nádherná odměna v podobě výhledu na Prahu, který nelze popsat. Smíchov, Braník a Podolí podél Vltavy v popředí, kousek v dáli Pankrác, Vyšehrad a centrum, v dáli na horizontu k zahlédnutí Kobylisy, Troja a Bohnice.


Místo kolem vyhlídky působilo dojmem, že hrozí pád, ale pohybovali jsme se po cestách, kde žádné nebezpečí nehrozí. Tak trochu druhou odměnou nám bylo nalezení a zalogování již čtvrté a páté kešky. 
Místo které pamatuje hrad Děvín a dívčí války v 9. století. Dnes již na místě není po původním hradu ani památky.

Zde jsem se pohybovali v přírodní památce s veškerým respektem k rázu krajiny.
Vyfotili jsme si maličký menhir
a po různě udržovaných cestách jsme začali klesat na Žvahov

Žvahov

Od Děvína jsme se vydali k železniční zastávce Žvahov. Cesta z Děvína byla bez problémů schůdná i s kočárkem až k jednomu padlému stromu, který je nutné zdolat překročením a u kočárku přenesením. U tohoto padlého stromu lze očekávat, že zde nebude na věky a schůdnost se ještě brzy zlepší.

První kroky na Žvahově dopadly na železniční zastávku, která leží na trati 122 (také nazývané Pražský Semmering). Nádraží působilo minimalisticky a samotné provedení ukazovalo, že zde již byl vzdán boj s vandaly.


Nás do tohoto místa přivedlo hledání kešeky, kterou jsme úspěšně nalezli a pro potěšení dětí jsme viděli i vláček motoráček, který zrovna jel do Hostivic.

Vláček odjel a my se vydali na nedalekou lávku přes železniční trať. Cesta k lávce vedla po velmi klidné silnici až ke hřbitovu a od hřbitova to byl už jen kousek na lávku přes železniční trať.

Užili jsme si krásný výhled na skalní plotny, které jsme v minulosti zdolávali na lanech. Také jsme si ulovili kešku a vydali se dále do Prokopského údolí.

Prokopské údolí

Než jsme se od lávky vymotali do Prokopského údolí, udělali jsme několik kroků i Žvahovem. Kdo má rád Saudkovi, určitě bude potěšen cestou kolem jejich domu, kterého jsme si všimli zcela náhodou, když dámská část začala s nadšením jásat: Jééééééé tady bydlí Sára Saudková :D . Sledovat stavby v této části Prahy bylo radostí.
Detail "skalky u krásného domečku.

Ale pryč od obydlí  a s chutí do Prokopáku.


 Jako uvítání byly zvířátka. Ovečky a kozy v objektu nedaleko viaduktu. Pro děti velká radost, když mohly sledovat ovečky a kozy za plotem a u toho si hrát na houpačkách a prolézačkách nedaleko od výběhu.


Pohyb po Prokopském údolí nebyl úplně nejpříjemnější díky rychlé jízdě vášnivých cyklistů (zvoneček na kolo za desítky tisíc asi nikdo nepotřeboval). Kroky údolím nás dovedly až k Prokopskému tunelu.


Nám se nepodařilo zjistit kam až vede, ale kdo se vybaví baterkou tak určitě může zkusit. Pro kačery dobrá zpráva, je zde v okolí uložená keška. Pro ratolesti také dobrá zpráva, cestou bylo mnoho hřišť v udržovaném stavu. A pro nadšence fitness jsme cestou viděli i několik pomůcek pro venkovní workout. Na své si zde přijde zkrátka každý.








Kopeček na kopečku

Naše kroky zůstaly v Prokopském údolí a Dalajské jsme tentokrát nechali bez povšimnutí. Na pomezí Prokopského a Dalajského údolí jsme začali směřovat na Nové Butovice. Cestou jsme chvilku času strávili u pramenu Na Troníčku kde proběhlo osvěžení čerstvou studenou vodou, trochu zakeškováno a vzhůru do kopečka.


Cestou dále ulovena jedna keška na pohodovém místě a potom přišla zábava jménem Butovické Hradišťsko.


Naší cestou se s kočárkem nevydávejte a po svých jedině na vlastní nebezpečí. Nás začínal tlačit čas a touha po kešce byla neodolatelná. Kokřík se vydal za šipkou v navigaci. Popadané listí, klacky, a převýšení necelých 60m udělalo cestu plnou kreativních póz při hledání kde se sakra chytit dřív než upadnu. Kopec se podařilo zdolat, kešku ulovit a zase se vrátit zpět na cestu, která nás dovedla až k nákupnímu centru. Stoupání dalších krásných 60 m, které lze pohodlně zvládnout s kočárkem. Od nákupního centra, kde se lze posilnit po ušlé ceste , je to jen kousek na metro nebo autobus.

Kokršpanělovi

Pokud není uvedeno jinak, je odkazováno na http://mapy.seznam.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat