neděle 5. července 2015

Procházka po okolí Lán

Začátek července přinesl horké dny a nás nenapadlo nic lepšího, než zmizet pod koruny stromů v lese. Sedlo se nad mapou a vybralo se místo, které splnilo požadavek na les, nějaké ty kešky a dobrou dostupnost z Prahy. Promyšleno bylo dobře, ale i tak jsme přípravu podcenili, ale o tom více za chvíli.Neděle, 38°C a my v lese ...

TRASA 18,4 km 2 děti, pes a kočárek a my dospělí.

Jak je z předchozího patrné, trasu lze absolvovat s kočárkem. Ano lze, nám se to povedlo, ale určitě nedoporučujeme pokud se vydáte v našich stopách po celé trase. V jednom okamžiku cesta mizí a jde se lesem se vším co v lese lze najít. Vysoká tráva, všude větve, strmé nerovnosti, které je nutné překonávat to určitě není nic co by se s kočárkem dalo doporučit. Jak je u nás zvykem, tak tuto trasu nelze projít v pantoflích, v žabkách a ani na vysokém podpatku. Kdo se na cestu vydá, obuje určitě pevnou obuv :)

Příprava na výlet byla jako vždy důkladná  proto se zapomenulo jen pár maličkostí. Nezapomenulo se na pití, kterého jsme si vzali celé 3 litry, mnoho zeleniny a pak nějaký to jídlo, které se hodí na konzumaci kdykoliv a kdekoliv. Navigaci jsem naplnil keškami a pryč z Prahy. Do Lán to bylo  jen kousek cesty a díky tomu jsme patřili mezi první návštěvníky, kteří sem zavítali. Lány jsou velmi krásně udržované město, které je vhodné pro turistiku celoročně.


Naše první kroky vedly ke studánce na Občinách, kde se nachází Lánský pramen. Z tohoto místa je krásný výhled na Lány a přilehlé okolí. Prameniště dlouhá léta chátralo, ale díky občanskému sdruženi Lány a Vašírov - zdravý prostor pro život je zde prameniště i dnes k nalezení. Naše cesta sice vedla pro poklad, ale nezdařilo se jej najít a tak jsme si dali pár třešní, koukli na pramen a vydali se zase o kus dál.

Lány jsou známé nedalekou oborou. U obory je k nalezení místo, která připomene historii koněspřežky, která měla za cíl spojit Prahu a Plzeň, ale nakonec spojila jen Prahu a Lány. Cesta k tomuto místu byla velmi příjemná, pohodlná a pro kočárek bezproblémová. Přes zvyšující se teplo a postupující denní dobu jsme si užívali pohodu pod korunami stromů a od  jednoho kraje obory jsme vyrazili k její jiné části.

Lánská obora

Lánská obora, v části, kde jsme hledali další kešku, již nabízí výhled do obory a samotná cesta je příjemnou procházkou lesem. Stejně jako k předchozímu místu lze cestu s kočárkem doporučit bez výhrad. Je potěšením, jak udržované lesy jsme zde našli. Možná by Vás zajímalo co vše jsme v oboře viděli, ale tím by jsme Vás připravili o to, proč vyrazit do těchto míst. Internet nabízí mnoho informací, ale to překvapení na místě to stojí za to.

Pánova louka

Tam kam jsme se vydali dále si vyžádá doporučení vzít s sebou plavky. Oblast zvaná Pánova louka je nedaleko vodní nádrže, kde se koupalo nemálo lidiček.

 Nás cesta vedla dále od nádrže a po útulné lesní cestě jsme se vydali do hlubin lesa. Nalezené poklady nám dělaly stále větší a větší radost, protože lesy nejsou tak obléhané kačery a stav kešek byl je a bude v lepším stavu. Naše kroky se ubíraly dále, horko, které už proniklo přes koruny lesa bylo znatelné, ale stále dobře snesitelné. Tři litry vody se krátce změnily na jeden a půl litru, krabička se zeleninou se z půlky vydala ze svých zásob a podle navigace nás čekala cesta delší než ta současná.

Důležité bylo nepodlehnout panice, protože jsme si řekli, že to musíme zvládnout. Zvládli jsme to, navštívili jsme místo havárie amerického stíhacího letounu, který byl sestřelen v druhé světové válce. Cesta do těchto míst již byla naší trasou náročnější díky vysoké trávě a bahnité cestě, ale co je trocha terénu pro kočárek, za nás dobrý a ani se Filípek v kočárku nevzbudil.

Jeho veličenstvo strom

Nebyl by to geocaching, kdyby nás nezavedl na místo, které si zaslouží být navštíveno. Cestou na toto místo jsme měli štěstí a našli jsme hojně lesní jahody,

 které byly velmi chutné a protože bystré oko Marcelčino našlo i borůvky tak i ty jsme si dali. Filípek to ohodnotil jako vždy slovy BLÉ a ochutnávání se na rozdíl od Dominika vůbec nevěnoval. Keška věnovaná stromu nás zajímala už od přípravy doma. Výsledek na místě? Těžko se popisuje, ale keška, která nás sem dovedla nese název vystihující vše: His Majesty Tree / Jeho veličenstvo strom.  Cesta sem byla pro pěší příjemná, pro kočárek se již muselo přemýšlet kudy jet a co objet nebo nějak přejet. Kdo nehledá kešky, bude hledat toto místo na mapě


Cesta odtud je s kočárkem jen pro otrlé nadšence, kteří se nebojí udělat mnoho bláznivých věcí jen aby kočárek dostali tam, kam chtějí. Nutno podotknout, že v této části trasy nám již docházelo vše, jídlo, pití síla... Tlačit kočárek, hledat trasu, zdolávat nerovnosti krotit děti a psa.


Temná obloha nám naznačila, že náš krásný výlet by mohl být obohacen o nějakou tu kapku deště, hřmění v dáli dovolilo i naskočit husí kůži a v nás se objevilo nové odhodlání pokračovat dále.


Lesem jsme dotlačili kočárek až k poli, kontrola navigace nám řekla, že směr dobrý, ale pole se musí obejít. Váhání nebylo na dlouho, v dáli se zahřmělo a šlo se první schůdnou trasou která byla na očích. Pole se obešlo a narazili jsme na jednu z cyklostezek, kterých je po okolí dostatek. Cyklostezku jsem s radostí uvítali, přeci jen to je záruka schůdnosti a protože byl klid, odlovili jsme ten den předposlední kešku před návratem k autu.

Lány na dohled, šli jsme cyklostezkou, kterou nám i navigace doporučila, ale to překvapení, když se cyklostezka pomalu začala měnit v něco na co se nevešel vedle sebe pár bot velikosti minikajak 48. Ostražitost byla na místě, protože někteří cyklisté nasadí do uší špunty a jedou si to "svoje". Touto cestou plni ostražitosti jsme dorazili až k Zámečku v Lánech.

Zámek v lánech

Zámek v Lánech jsme viděli jen přes plot, ale to co bylo vidět ukazovalo veškerou reprezentativnost místa, kde přebývají naši prezidenti. Absolutně nedůstojně k místu hodnotíme kešku, která se tomuto místu věnuje. K zámku se nám vázalo ještě jedno celodenní téma, kdy Dominik vyzvídal, kdy už tam budeme a jestli tam bude na nás čekat pan prezident, protože mu musí něco důležitého říct. Ke vší smůle nebyl a užíval volna na Vysočině. 

Jak zaznělo dříve, zásoba pitné vody se nám krátila již před polovinou trasy, ale až sem jsme došli. Cestou k autu jsme navštívili klasickou večerku a za ceny menší než v hypermarketech nakoupili tolik pití, kolik dokázali vypít dvě děti,pes a my dospělí. Co nám stačilo na 18 km, to jsme tady vypili na počkání před večerkou a spokojení odešli k autu, které jsme našli tam, kde jsme jej ráno zanechali a bez jakékoliv újmy.

Všem, kteří se vydají v našich stopách přejeme příjemnou procházku. Ať se vydáte na tuto trasu a nebo ne, děkujeme, že jste se na ní vydali alespoň tady v mém vyprávění a mohli jste poznat kudy vedly Kokříkovi cesty pro 8 kešek a nemálo poranění na nohách :)

Kokršpanělovi

Výlet sepsán 31. 7. 2015 a je vydán zpětně k datu 5.7.2015, kdy bylo absolvováno.

Žádné komentáře:

Okomentovat