sobota 11. července 2015

Pražskými Řepy a okolím - cestou necestou

Praha Řepy je pro mnohé jedno z dalších panelákových sídlišť. Řepy jsme prošli cestou necestou a určitě uděláme všem radost, když naše pozvánka k procházce slíbí i návštěvu přírody.
Jak je u nás zvykem tak pantofle nechte doma, veliká část cesty by se v nich dala zvládnout, ale moc pohodlný to určitě nebude:) . Trasa dlouhá cca 11 km vede sídlištěm, drobnými zkratkami, kolem několika zajímavostí a k závěru i divoká městská příroda, ze které se opět procházka vrátí mezi paneláky.
TRASA 11,21 km prošlá v sestavě 2 děti pejsek a my dospěláci. Tenkrát nebyl brán s sebou kočárek, ale protože jsem již dříve začal upozorňovat na možnosti s kočárkem, pokusím se zhodnotit i u tohoto výletu.

Naše kroky začaly u objektu zvaný Kulturní středisko Průhon, které prošlo rekonstrukcí mezi roky 2013 a 2014 a současná podoba nedává znát původní socialistickou architekturu těchto objektů. Původní stav si dovolíme zveřejnit z databáze obrázků dostupných na internetu
Věříme, že současné provedení po rekonstrukci potěší nejedno lidské oko. Ono k těm rekonstrukcím, kterými Řepy prošly v posledních letech lze dodat jen tolik, že se to moc povedlo! A nyní zpět k naší cestě. Nedaleko KS Průhon jsme si odlovili jednu kešku a vyrazili jsme zase o kousek dále k ZŠ genpor. Františka Peřiny. Do těchto míst by nás asi jen tak něco nevytáhlo, ale krabička s pokladem to zvládla. Tak jak tomu občas bývá tak naše první návštěva nebyla úspěšná a museli jsme lovení odložit na později. 

Rampa pro vyložení tramvaje z vlaku

Nedaleko konečné tramvají na Řepích lze najít i vlakové nádraží. Mimo běžné přepravy je zde jedna velmi důležitá část pro tramvaje pražské hromadné dopravy. Rampa, kde lze přímo na koleje přesunout tramvaj z vagonu vlaku. V této části doporučujeme opatrnost, přeci jen se budete nacházet v místech kolejové dopravy. My se pokochali místem i projíždějícím vláčkem a vydali jsem se skrz sídliště až do místa,kde se točil Pták Loskuták. Je dobré, že tyto sídliště mají místa, kde člověk jde mimo provoz a lze si užít do jisté míry klidnou procházku



Až po zastávku u místa natáčení Ptáka Loskutáka jsme se pohybovali v zástavbě a až sem nebyl problém dojít v pantoflích. Další kroky už přináší první cestu necestu a kdo se nechce vzdát svých pantoflí, tak by měl udělat mnohem více kroků, aby se dostal na místo, kde dopravní podniky parkují a opravují své autobusy. Kdo půjde jako my, využije vyšlapanou cestičku kolem řepského hřbitova. Cesta byla velmi dobře schůdná a kočárek by bez potíží projel. Děti autobusy milují, ale to nebylo to co nás přivedlo do těchto míst, protože nás přilákala

Řepská vyhlídka

Tato zastávka udělala největší radost Dominikovi, který miluje vesmír a hvězdám je tato vyhlídka předurčena, bylo zapotřebí několikrát důkladně přečíst informace z tabulí. Je krásné jak jsou děti zvídavé na věci, které nejsou až tak zapotřebí a přitom činnost jako úklid ne a ne pochopit, na rozdíl od sluneční soustavy. Kdo se vydá stejně jako my na kešky, potom i tato vyhlídka má jednu věnovanou, ale není to nic, co by dělalo kačerům radost, protože lidé se chovají neohleduplně k místům, která jsou jen lehce odlehlá od městského ruchu.

Cestou necestou jsme se přesunuli do pražské části Ruzyně, kde jsme se dostali k

Retenční nádrž Jiviny

Příjemnou procházku nám zpříjemnil nález kešky, pro kterou jsme se do těchto míst vydali. Mimo kešky jsme však nenašli nic co by vyloženě stálo za pozornost. Mimo krátkého pohybu kolem rušné Karlovarské ulice se  cesta táhla velmi klidnými uličkami okrajem Ruzyně.

 Zpět do Řep jsme šli zcela stejnou cestou až k vyhlídce ze které jsme na chvilku řepy opustili, kolem řepského hřbitova k Loskutákovi a poté jsme se vydali na nejnáročnější část této procházky ke Zličínskému hřbitovu. Cest bylo na výběr několik, ale my se vydali tou, která byla co nejdále od silnic, od dopravy, od lidí. Tato cesta s kočárkem průjezdná je, ale velmi obtížně. Asfaltka nám zmizela před očima a stala se z ní krásná polní cestička.

Ta ovšem dlouho nevydržela a lesní cestičku začaly lemovat panely, poskládané jeden vedle druhého a tam kde skončily panely a my se těšili na asfaltku, tak nic. Plot, ostnaté dráty a velký tlustý řetěz. Dost indícií na to aby se dalo pochopit Zákaz vstupu tudy NE.

Zalítl jsem do křoví v místě, kde navigace hlásila cestičku a po chvilce se i cesta našla. Byla to další necesta lemovaná malinami, kopřivami, bodláčím a jinými radostmi.

Cesta tu lepší, tu horší byla pomalu za námi a netrvalo dlouho, než jsme uviděli zdi Zličínského hřbitova.

Zličínský hřbitov

Hřbitov jsme nenavštívili, protože naši raubíři by probudili i mrtvého :).


My se spokojili s okolím hřbitova, kde jsme si našli kešku. Byli jsme ve správnou dobu na správném místě a viděli jsme i vláček motoráček.

Jak již název místa naznačuje, opět jsme opustili Řepy a objevili jsme se na okraji Zličína. Se Zličínem bylo počítáno, navigace zaúkolovaná a od hřbitova jsme vedly naše kroky do veselejších míst. Nebylo to ani daleko, pár kroků... trochu víc kroků... ještě trochu víc kroků a objevil se.

Park na Prameništi

Zrekonstruované místo pro odpočinek i volnočasové aktivity s dětmi, které se stále vyvíjí a současná podoba není ani zdaleka konečný stav. Nás sem zavedla keška, jak jinak, ale protože nejsme pozorní čtenáři tak na místě vznikla improvizace co se zákazem vstupu s pejskem. Děti a jeden dospělý nejsou dobrý základ na maskování a porušit zákaz? Ne... zákazy se neporušují. Riskla se první varianta a ta se nakonec zdařila. Keška byla odlovena, park prohlídnut a spěšně jsme se vraceli zpět do Řep abychom stihli další motoráček. Stálo to trochu úsilí, ale i motoráček jsme viděli.


Vláček odjel, děti spokojené a proto jsme se vydali zpět k autu se zastávkou u kešky, kterou jsme na první pokus neulovili. Řepy jsou úžasné, všude všechno kousek a netrvalo dlouho a už se logoval i ten den poslední nález. Co naplat jsou kešky, které udělají radost a jsou kešky, které jsou bodem za nález jako tato u ZŠ genpor. Františka Peřiny. Zalogováno, nohy na ramena a rychle k autu. Procházka si vzala i s hledáním, kocháním se a přemýšlením kudy dál krásných  čtyři a půl hodiny.

Procházka po Řepích a okolí vznikla velmi rychle, několik minut před odjezdem do lokality. Někdy je lepší neplánovat moc do předu, stačí si najít cestu, a jít, protože žádná očekávání přináší velmi krásné dojmy.

Kokršpanělovi

Foto: Marcelka, Text: Kája, Rošťárny: Filípek a Dominik, Rozruch: Koky. 
Popis vydán zpětně k datu, kdy bylo absolvováno.

Žádné komentáře:

Okomentovat